Otevřená nebesa

Vždycky, když jsem slyšela evangelium z Jana 1, 43-50, tak mi na něm nepřišlo nic příliš zvláštního. Vždyť Ježíš mohl Natanaela vidět pod tím fíkovníkem docela "jednoduše", vždyť On ví všechno, vidí všechno. A že učedníci uvidí daleko větší věci, když půjdou za Ním, to mi bylo vždycky taky jasné. Ale dnes...dnes ta slova mluvila přímo ke mě...

V neděli se četlo o Ježíšově křtu... (Lk 3, 21,22) jak se nad ním otevřelo nebe a sestoupil Duch svatý v podobě holubice. A dnes mě za srdce vzala jedna myšlenka moudrého kněze...že nad Ježíšem je nebe otevřené stále. A že jedině v případě, když ho zcela pozvu do svého života a nebudu se chtít od Něj odloučit ani na chvíli, bude otevřené nebe i nade mnou (parafráze). A jedině pak můžu uslyšet podobná slova, jako Ježíš...a to ta, že jsem i já Jeho milovaný syn, dcera....že On si i mě zamiloval...Je to vůbec možné? Aby měl Bůh i mě tolik rád? Jako svého syna, dceru? Je!! Ono to možné je! Vlastně ne - ono je to naprost jisté!!! Je úžasné si představit, vnímat, že mi Bůh říká podobná slova, jako Ježíšovi... Je to troufalá myšlenka? Myslím, že není...

A nejen, že uslyším ta slova, osobní slova určená pro každého z nás... ale i já uvidím daleko větší věci ve svém životě (Jan 1, 50)! Ono to není jen pro několik vyvolených, kteří jsou na onom vrcholu žebříčku. Velké věci neuvidí jen ti opravdu spravedliví, o kterých se píše v Písmu...ale velké věci uvidím i já, když budu chtít žít svůj život s Ježíšem a pozvu Ho do všeho, do každé minuty i situace svého bytí. Pak budou otevřena nebesa i nade mnou - díky Němu! Pak i já uslyším, jak mě On volá a pak i já budu moci vidět velké věci, které se mi budou dít v životě. Milosti a požehnání, proměny i plody těžkostí. I já budu moci cítit, jak Ježíš naplní můj život pokojem, tím pravým pokojem.

Je to krásné zjištění a ujištění od Pána...že ani můj hřích, ani mé pády, moje nedokonalost a malost, slabost a neschopnost, nejsou překážkou Jeho lásce...jen ho chtít zvát do svého života a otvírat se Mu...